Sociální Družstvo AKORN Praha & Spolek AKORN Česká republika

sociálně podnikatelské komunity, politické cíle, zájmy

Sociální Družstvo AKORN Praha & Spolek AKORN Česká republika - sociálně podnikatelské komunity, politické cíle, zájmy

Ekonomický rozhled (základní info)

I.) Současné subjekty hospodářské politiky státu:

1. Parlament = zákonodárná moc • Poslanecká sněmovna • Senát

2. Vláda = výkonná moc • Navrhuje a vytváří zákony, které přikládá ke schválení parlamentu (např. vláda přikládá státní rozpočet ke schválení parlamentu)

3. ČNB = centrální banka • je základem bankovního systému • reguluje množství peněz v oběhu (monetární politika) • usměrňuje a hlídá vývoj inflace • v čele stojí guvernér • emituje (vydává) peníze (bankovky a mince)

 

Otázka zní, proč právě parlament je v naší hospodářské politice oním zákonodárným institutem a proč právě vláda výkonným, vždyť má zákonodárnou a výkonnou moc ve všech ostatních oblastech, ale právě tuto část si dovoluji zpochybnit.

Pokud o našich financích a hospodářství rozhodují delegovaní kandidáti, které:

1) nemůžeme odvolat

2) nemůžeme využít jejich mandát tak, že při jejich zvolení sami rozhodneme co mají udělat a co ne.

Pak tito lidé nejsou pod žádným nástrojem regulované kontroly veřejnosti. Tito lidé si mohou dělat co se jim zachce a jsou chráněni poslaneckou imunitou. Mohou klidně rozprodat naše hospodářství a mohou ho zničit a nikdo je nemůže stíhat.

Ve skutečnosti by základním subjektem hospodářské politiky státu měla být lidová občanská kontrola, jakýsi výbor, který funguje na celoobčanské platformě a všechny kroky ohledně hospodářství předává ke kontrole do orgánů lidové kontroly přímo do obcí, kde občané sami mohou přímo se podílet na rozhodnutí daného ministra, nebo kvitovat, či přijmout navrhované změny parlamentu.

V době internetových možností by byla banalita se v obcích takto vyjádřit, či hlasovat, občané by to mohli dělat z domácností.

II.) Nástroje hospodářské politiky státu:

  • Monetární politika (ČNB = reguluje oběh peněz)
  • Fiskální (rozpočtová) politika (příjmy a výdaje státního rozpočtu)
  • Zahraničněobchodní politika
  • Sociální politika (výplata soc. dávek)
  • Protimonopolní politika (konkurenční prostředí)

Cíle hospodářské politiky by měly být dosáhnout harmonického a stabilního rozvoje společnosti, zajištění uspokojování potřeb společnosti

1. Ekonomické cíle by měly být dosažení určitého tempa růstu HDP stabilní ceny (inflace) a aktivní obchodní bilance se zahraničím.

2. Sociální cíle by se měly orientovat na nízkou nezaměstnanost, růst reálných příjmu obyvatelstva, zmírňování sociálního rozdílu.

3. Ekologické cíle by měly být likvidace odpadu, opatření proti znečišťování ovzduší, vod. My například navrhujeme program „ropná dieta“.

Každopádně je politika ČNB zcela špatně pojata. Naše vláda si půjčuje na úroky, tyto úroky se neustále zvyšují a roste státní dluh, přitom se zvyšuje i inflace a obojí se ani vzájemně, ani zvlášť neřeší. Navíc by jsme měli velmi radikálně omezit působení zahraničních bank v našem státě, měli bychom velmi ztížit podmínky jejich působení. Především by jsme měli zamezit, aby odtékaly peníze od našich občanů, kteří jsou klienti zahraničních bank u nás do zahraničí.

Perspektivní by bylo, aby zde byla jedna státní banka s programem podpory pro různé variabilní druhy odvětví.

Rozpočtová politika by pak měla vzestupnou tendenci, neboť by se vše jednodušeji soustřeďovalo do rukou jedné státem řízené banky, peníze z úroků a (ale i dividend, protože by se zpřísnili podmínky pro držení akcií) klientů by neodtékaly do zahraničí a banka by mohla mít dosti prostředků pro stát, pro obnovu našeho průmyslu a zemědělství.

Zahraničně obchodní politika by pak posílila hlavně směrem k produkci strojů do zemí rozvojového světa. Na druhou stranu bychom čelili různým sankcím států, které nejvíce profitují ze soustředění zahraničních bank v naší zemi. Tyto sankce by ale měly výrazně hlavně symbolický charakter.

Jinak by se dařilo splňovat sociální, růstové, ale i ekologické cíle.

III.) Ukazatelé výkonnosti národního hospodářství:

Výkonnost národního hospodářství jako celku charakterizujeme těmito veličinami – ukazateli:

  • vysokou úrovní a tempem růstu celkového produktu
  • vysokou mírou zaměstnanosti a nízkou mírou nezaměstnanosti
  • nízkou mírou inflace
  • vyrovnanou platební bilancí (tj. bilance zahraničního obchodu)
  • pod pojmem výkonnost národního hospodářství máme na mysli množství statků a služeb, které za určité období (zpravidla 1 rok) ekonomika souhrnně vyprodukovala.

Pro měření má největší význam ukazatel HRUBÝ DOMÁCÍ PRODUKT (HDP):

Peněžní hodnota všech statků a služeb vytvořená za dané období (zpravidla 1 rok) výrobními faktory národního hospodářství bez ohledu na to, jsou-li vlastněny občany státu nebo cizinci.

Růst celkového produktu u nás rapidně klesal od roku 91 do dnes několikanásobněkrát. To je závažný problém. Postupně jsme přišli o klíčové výrobní sektory (nejen podniky). Zásandí výrobní celky jako ČKD, která se velmi redukovala a neprodukuje již do celého světa řadu produktů jako například generátory, nebo zlikvidování POLDI Kladno, porcelánek skláren, zemědělských družstev jako Slušovice a další se rapidním způsobem podepsali na snížení celkového produktu. To mělo vliv i na zahraničně-obchodní bilanci. Míra nezaměstnanosti závratně stoupla a stoupl tak výdej sociálních dávek a podpor. Klesla porodnost a tudíž i pracovní výkonnost.

Inflační spirála se tedy díky tomu roztočila neuvěřitelným tempem.

IV.) Inflace:

Účinky inflace na ekonomiku jsou různé. Mezi negativní dopady inflace patří snížení reálné hodnoty peněz a dalších peněžních aktiv, nejistota ohledně budoucího vývoje cen, jež odrazuje investice a úspory. Vysoká inflace může vést k nedostatku zboží, pokud je spotřebitelé začnou hromadit z obavy, že ceny se v budoucnu zvýší.

Inflace je v České republice zatím neúměrná tomu v jaké stavu se naše hospodářství nachází. Ti, kteří ovládají naší měnu zvenčí nemají zájem o to nám přiškrtit kohoutky. Je v tom logika kapitalismu. Za SSSR bylo Československo jeho výkladní skříní, nyní je tomu naopak. Jeďte se podívat do Británie, USA, Kanady, nebo kamkoliv na západ, když sejdete s vyznačené vyumělkované turistické trasy a dojdete do dělnických čtvrtí, zhrozíte se jak tito lidé vlastně žijí.

Kapitalismus západu potřebuje svou výkladní skříň, ta je umístěná ve středu průniku kontaktu s jiným trhem.

Logika věci je, aby občané měli životní standart, ten zde nebylo těžké udržet, protože se zachoval princip výživy a dalších vymožeností ze socialismu, jen se udržuje na základě jiných norem. Proto naši pracující musí mít možnost uplatnit svou kupní sílu, je v tom zájem zahraničních korporací, které určují světové trhy, ale i politiku.

V.) Příčiny nezaměstnanosti:

  • zákon o minimální mzdě – pokud je minimální mzda umístěna nad tržní cenou, vzniká přebytek nabídky nad poptávkou a někteří nezaměstnaní nezískají pracovní místa
  • odbory a kolektivní vyjednávání (forma kartelu, která díky své síle může donutit zaměstnavatele ke zvýšení mezd) což může vést k propouštění některých zaměstnanců pro pokrytí zvýšených mezd
  • mzdová rigidita -přísná pravidla pro výplaty mezd
  • mzdová renta – zaměstnavatel zaplatí zaměstnancům více než musí (více nežli je transferový výdělek), z toho důvodu, že zaměstnanec je určitým způsobem důležitý pro firmu (jeho odchod z firmy by byl pro firmu ztrátou)

Nezaměstnanost je u nás uměle regulována. Její smysl je udržet občany v poslušném strachu. Proto se jí týká minimum občanů.

VI.) Sektory národního hospodářství:

V ekonomice je možné rozeznat čtyři sektory, lišící se druhem ekonomické činnosti:

  • primární sektor: činnost zemědělství, hornictví a příbuzných oborů, ve vyspělých ekonomikách je jeho význam utlumen
  • sekundární sektor: zpracovatelský průmysl (např. potravinářství, strojírenství), podíl sekundéru ve vyspělých ekonomikách stagnuje
  • terciární sektor: služby a související ekonomické činnosti, ve vyspělých ekonomikách zcela dominuje nad ostatními sektory
  • kvartérní sektor: činnosti ve vědě, výzkumu, školství, podíl tohoto sektoru prudce narůstá zejména v nejvyspělejších ekonomikách

Ale kdo je považován oficiálně za „vyspělou ekonomiku“?

Zatímco si státy západní demokracie tzv. „nasbírali“ při všech dobyvačných válkách, nechtějí vyrábět, žijí z toho, co produkovali dříve a z čeho si vytvořili finanční zásoby. Pořádají služby, vědecky bádají a podobně. Ale základní věci kupují z Číny atd.

Přičemž Čínská ekonomika prudce roste a už nyní všem tzv, vyspělým státům na dluh a úrok půjčuje. Začíná se obracet a být „vyspělou ekonomikou“ určující takt celému světu.

VII.) Ekonomická integrace:

  1. Zóna volného obchodu
  2. Celní unie
  3. Společný trh
  4. Hospodářská a měnová unie
  5. Úplná hospodářská a politická integrace

Evropská unie má hospodářskou a měnovou unii, společný trh i celní unii, určitou část i politické integrace.

Prakticky je zde ale mnoho nevýhod. Perspektivní by bylo sloučit všechny dluhy Evropských států do jednoho Evropského dluhu a řešit tyto skutečnosti společně, neboť kvůli Eurovalu se některé státy dostávají do čím dál horšího postavení, jinak řečeno některé silnější státy prosazují zájmy, které přiostřují podmínky pro slabší státy, které tak na to doplácejí, tím se jejich dluh prohlubuje a hrozí čím dál větší inflační spirála.

VIII.) Cíle hospodářské politiky:

1. stabilita ekonomického rozvoje
2. stabilita cenové úrovně – regulování cen vybraných výrobků
3. podpora ekonomického rozvoje – plné využití výrobních faktorů
4. přerozdělování národního důchodu s cílem: získat prostředky na realizaci sociální politiky a současně na výrobu veřejných statků a služeb

 

  • Caaslav napsal:

    ad státní správa…tím že jsou politici právě volení na určité funkční

    ad Bankovní systém….systém jedné státní banky by znemožňoval ono konkurenční prostředí…kdyby byla jedna banka tak by si lidé nevybírali banku podle toho jestli chtějí např. vyšší zhodnocení úspor, nebo nižší náklady na vednení účtu, popřípadě obojí u nízkonákladové banky…popírá to bod ve kterém se hovoří o protimonopolní fuknci státu, která právě vytváří diverzitu produktů…

    co se týče vlastnění bank cizím kapitálem, nikomu nebrání aby si koupil akcie té, či oné banky….

    ad bod 3…HDP není hodnotou která má nejlepší výpovědní hodnotu…určuje jenom kolik peněz se v ekonomice protočilo ale ne co se kupovalo…když tedy přijde živelmá pohroma a lidé na opravy vydají určité prostředky aby uvedli věci do původního stavu…tak ty peníze které na to vydali se v HDP projeví…neznamená to ale, že se lidé mají lépe..(jen se opravilo to co bylo poškozeno)…když přijde „studená zima“ lidé protopí daleko více energie a tu energii zaplatí…na HDP se to projeví…ale neznamená to také že se do budoucna budou mít lépe…

    míra nezamětnanosti je udržována a to jen díky štědrému sociálnímu systému…v ČR pracuje cca 200 000 cizinců, většina za nízkou nebo minimální mzdu ( kdyby tyto pozice obsadili češi klesla by nezaměstnanost rázem o cca 4% (2-3 % jsou přitom přirozenou nezaměstnaností)…

    zajímalo kde se vzal blábol o tom že HDP od 89 klesalo….dle přepočtu HDP na osobu dle PPP (parity kupní síly) naopak vzrostlo cca o 60%

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

„Nedostane-li žena koho chce, běda tomu, koho dostane.“ Mark Twain